Kde začít? Asi tam kde je mi to nejbližší, a kde se formoval můj vztah k vlakům,
vláčkům,modelům…Ač nejsem rodilí Čáslavák, prožil jsme v tomto městě 33 let.
Bydlel jsem v ulici která končila nádražím, a už jako malý jsem se rád chodil
koukat na vlaky na Čáslavské nádraží.Měl jsem rád ranní vstávání kdy jsem s
babičkou jezdil vlakem do lesa na houby do nedalekého Golčova Jenikova, popřípadě Vlkanče nebo Leštiny.
To vše leží na trati číslo 230 s Kolína do Havlíčkova Brodu.
Ale je tu ještě jedna místní trať číslo 236 s Čáslavi do Třemošnice ,tady začínali
první toulky do přírody ,konkrétně do Železných hor.Vlak končí v Třemošnici nad
niž se tyčí zřícenina hradu Lichnice, je zde Lovětinský rybník ve kterém jsme se
koupali a pak je tu nádherná Lovětinská rokle…

Ale zpátky do Čáslavi kousek za místním nádražím byla skládka železničních
pražců místo naších hrátek kam jsme chodili s kamarády s domu.Prožili jsme tam
spoustu nezapomenutelných zážitků..Stejně tak jako na místním nádraží , kde se
dalo báječně lézt po mostě nebo po odstavených vagonech….Nezapomenutelný byl rok
1982 kdy v Čáslavi proběhli oslavy 100 let místní dráhy ,tenkrát jsme prolezli
všechny vystavené lokomotivy všude kde se dalo včetně kotlů.

A kde se vzali modely mašinek? No přeci u strejdy Oldy který bydlí snad jen
50 metrů od nádraží a vlaky byli schovány ve velké krabici na půdě.Bylo mi
právě těch 11 – 12 let,když jsem si je postupně začal nosit domů a stavět
nejdříve na koberci později pak na desce 2×1,2 m.Deska měla kolečka a dala
se zašoupnout pod postel.Pak začalo šetření penízek za sběr za kapesné a
kupování dalších modelů a doplňků v místní hračkárně.Každý čtvrtek proběhla
kontrola v hračkárně co přišlo za nové zboží..Dneska se nato krásně vzpomíná
jak byl člověk netrpělivý jestli něco nového se objeví na pultě.Tahle záliba
mě držela asi 6 let , pak postupně byla vytlačená sportem. A v 17 letech jsem
svoje první vláčky prodal abych měl na motorku , magnetik a spoustu jiných
klukovských snů…
A návrat k modelařině?

V 19 letech jsem narukoval na vojnu do tehdejšího Střediska vrcholové sportu Dukla Praha.
A přímo proti kasárnám ,kde jsme byli ubytováni byl kroužek železničních
modelářů a snad první bazar s modely po revoluci u nás.No a zde jsem začal
utrácet svůj žold.Po vojně jsem zakoupil první kolejiště a udělal na něm
několik úprav.Kompletně jsem předělal elektroinstalaci, rozšířil kolejiště
o některé koleje a doplnil krajinu.Stím to kolejištěm jsem si na dlouhou dobu
musel vystačit.Přišli děti a nebyl na modelařinu čas a ani prostor.
Fotodokumentace:

Toto je první kolejiště

Až po roce 2000 již v jiném bytě jsem se dostal postupně ke stavbě kolejiště.
Ale stále jsem bojoval s nedostatkem prostoru, do bytu se nevešlo a tak jsem
začal stavět ve zrušené prádelně.Kolejiště mělo být sestaveno se 4 dílů tak
aby se mi vždy díl vešel do bytu a mohl bych na něm po večerech pracovat.Velikost
jednoho dílu byla 2×1 m.Zde je několik fotografii:

Tolik v krátkosti s mé modelářské historie.Aktuální dění je k vidění na těchto
stránkách , které jste navštívili a všem děkuji za přízeň. a přeji mnoho modelářských úspěchů.